Mluviti zlato

Před dvěma lety jsem stála na Václaváku a čekala na kamarádku. Koupila jsem si v McDonaldu latté, zapálila si Camelku a stoupla si pod ocas Václavova koně. Pět minut na to mi přišla SMS, že dotyčná přijede o dvě hodiny pozdě, protože se jí porouchalo auto.
Ale mně se prostě nechtělo vyhazovat to latté. Tak jsem tam stála, v mínus deseti, a usmívala se všem turistům do záběru. Musela jsem být na všech japonských fotkách.



A pak ke mně přišel kluk a anglicky se zeptal, jestli nepůjdu na kafe.
Vyhodila jsem své latté.


Vybrali jsme si nejbližší, nejodpudivější nonstop, který byl poblíž, sedli si na bar a oprášili si čepice od sněhu. Objednali si kafe a dvě Becherovky. A on se mě najednou zeptal, jestli jsem ve svém životě šťastná. Nezeptal se, kolik mi je let, kde pracuju a co ráda dělám ve volném čase. Vůbec nezačal vést tu povrchní barovou konverzaci. 


Strávili jsme spolu povídáním celý týden. Jemu unikla polovina Prahy a já jsem tři dny nebyla v práci. Byli jsme tím hlubším sdílením naprosto pohlcení. Když odjel, začala jsem pochybovat o všech svých přátelích. Jaktože jsem za týden věděla o naprostém cizinci víc než o nich? 
Začala jsem pochybovat o sobě. 


A tak jsem začala znovu. 
Znovu se všemi mluvit.

Začala jsem jim naslouchat. Ptát se jich na informace, které jen tak mimochodem rezonují mezi řádky. Pochopila jsem význam ticha, povzdechu, gestikulace, mimiky, tónu hlasu a četnosti smíchu. Naučila jsem se, že pokud mi někdo řekne, že si koupil psa, správná otázka není: "Jakou rasu?" ale "Proč sis toho psa koupil?". Protože každý máme důvod, proč si kupujeme psa. (A ten není, že máme rádi psy.)

Moji CouchSurfaři si na to zvykli. Téměř všechny moje reference se týkají našich fantastických rozhovorů, učení se jeden druhému otvírat a sdílet svoje neštěstí, strachy a sny.  Jsou o objevení jich samotných v našich konverzacích. A to samé oni přinášejí mně. Učíme se věřit neznámému.

Mnoho lidí to neumí. Otupěli jsme barovými konverzacemi. 

Měli bychom.
Učme se to znovu.

Neptejte se svých přátel, jak bylo v práci, co dělali přes den a jaké si koupili tričko. Ptejte se jich, jestli je jejich práce naplňuje (a proč), jestli strávili den podle svých představ (a jaké jsou) a proč si koupili zrovna žluté tričko. 

Protože všechno má své skryté významy.
My jsme si jen odvykli jich všímat.

Zpětně teď totiž vidím, že těch promarněných šedesát korun za vyhozené latté, byly moje nejlépe utracené peníze v životě.


Observe & listen & ask the right questions. Because that creates understanding. Which leads to intimacy. And that creates love. And love creates peace. 
(moje nové couchsurfařské motto)

37 komentářů

  1. WOW! Kdybych nebyl na Růžové pandě, ani bych nevěřil, že to je od Tebe (o Tobě). Moc zajímavé. Že píšeš skvěle, to vím (měla by jsi - jsi profesionálka), že ale píšeš takto skvěle . . . . . ???!!!!
    Díky moc za příjemné a inspirativní počtení před spaním.
    jjasanus

    OdpovědětVymazat
  2. Já děkuji vám, vy jste ti, se kterými ty konverzace mohu vést. x

    OdpovědětVymazat
  3. Milé a upřímné, díky za impuls! (A pojď se mnou někdy na latté a dvě becherovky, chci tě poznat osobně.)

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle je to, co mě na tobě okouzlilo a já nebyl schopný to pojmenovat. Díky za inspiraci! ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za kompliment, hipsta! :)

    OdpovědětVymazat
  6. To je nakopnutí. Pak už ty konverzace nebudou tiché a zbytečné a konečně získají pravý smysl. Jen na to nezapomínat. Zvyk je železná košile.

    Až to zkusím, dám vědět, jaký závěr to mělo.

    OdpovědětVymazat
  7. Fremy, mně ze začátku velmi pomohlo, přemýšlet o lidech naproti stolu jako o své literární postavě. Snažit se porozumět každému jejich pocitu. Představ si, že o nich píšeš. Protože v ten moment jim musíš naprosto rozumět.

    OdpovědětVymazat
  8. Byla by škoda zůstat jen u tohoto článku a víc styl této konverzace rozvést pro další inspiraci. Viz způsob ala literární postava aneb pojďme si zahrát hru. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Jeden ze správných stylů blogování.. Jeden ze správných stylů zamyšlení.. Celé to budí pozitivní dojem a zajisté i absolutní logiku.. Bohužel málo který člověk dokáže smysluplně odpovědět a dolovat to z něj dle mého nemá smysl.. Musí se chtít otevřít sám-jeho duše to musí chtít.. Takže za mě veliká podpora autorce a přeji si pouze více lidí,co uvažují :)

    OdpovědětVymazat
  10. hezká myšlenka a dobře napsané. jenom nechápu, proč bys musela vyhazovat to latté ;)
    chci říct jen jedno - ne každý unese takovouhle palbu. jsou chvíle, kdy se hrozně ráda bavím o tom, jaký jsem si koupila tričko a co jsem měla k obědu třeba proto, že bych nezvládla hovor o čemkoli hlubším. to blízcí vycítí. pro lidi, kteří jsou zvyklí spolu sdílet, navíc nemusí být otázka "jak se máš" povrchní frází, protože vědí, že to druhého skutečně zajímá.
    napadá mě teď, že možná kromě dobrého ptaní je klíč i v dobrém odpovídání, nereagovat na otřepané dotazy dalšími klišé...

    OdpovědětVymazat
  11. krasne napisane...zacina to hlodat v mysli

    OdpovědětVymazat
  12. úžasný a pravdivý článek!

    OdpovědětVymazat
  13. Pěkně napsáno, nejvíc se mi líbí ten příklad se psem

    OdpovědětVymazat
  14. Pro mne osobne nic noveho ale jsem rad, ze to nekdo sepsal. Diky.

    OdpovědětVymazat
  15. Dalsi otazka je, jestli to k necemu vubec je.

    Jestli nahodou ty kydy, ktere pro zmenu nejsou klise o nicem, nejsou jen dalsim levelem, jak nam vsem trochu jinak upustit paru a nakonec neudelat vubec nic.

    Jestli tyhle hluboky hovory proste nejsou jen sofistikovanym alibismem, kdy si clovek muze rict, ze ma navrch.

    Osobne neverim, ze "probuzeni" probiha po fazich jako Maslowova pyramida. Tj. (i) nejdrive nevime nic a konzumujeme (ii) pak dokazem as pon mluvit (iii) pak zacnem neco delat

    Zasek ve fazi (ii) je IMHO mnohem horsi nez ve fazi (i). Spousta lidi se chce sice hlubokomyslne a do jisty miry uprimne vypovidat (zvlast na netu!), ale skutek utek.

    Je to jen modifikovana verze prechoziho pekla, vazeni.

    OdpovědětVymazat
  16. jsem tu poprvé přes odkaz na g+ a musím říct že jsi mě moc zaujala ;-). Perfektní.

    OdpovědětVymazat
  17. Prejel jsem zastavku ale nevadi. Klobouk dolu pac tohle je myslenka...... Myslim ze na par dni jsem ji zamestnan. Perfektni . By Vlada (Lucni1023)

    OdpovědětVymazat
  18. Mazec.. Nejsem z těch, kteří by nějak výrazně oplývali empatií, vcítit se do strany druhé i když..to je relativcní.. každopádně..tohle je článek, který je tak moc motivující, až mě to děsí.. Doufám, že pomůže mnoha lidem, kteří nevědí jak naložit se životem, který jim byl vložen do dlaní.. :) Luboš

    OdpovědětVymazat
  19. Skvělej příspěvek. Po dlouhý době blog, kde je něco zajímavýho. Občas se mi to stane, že si po 5 minutách rozhovoru s někym cizím povídáme o věcech, o kterejch se nebavíme s kamarádem, kterýho znám 4 roky. Takový setkání mají svojí zvláštní energii, jsou super.

    OdpovědětVymazat
  20. tak tohle mě dostalo... to bych snad šel i na becherovku, byť ji nepiju... :)

    OdpovědětVymazat
  21. Je mi sem dost blbé psát komentář, protože by byl hodně povrchní, ale nevadí... post je skvělý a musím se inspirovat.
    Taky mě jednou oslovil cizinec, zrovna na den zmrtvýchvstání, bavili jsme se o náboženství, a že když jsem Kristýna jestli jsem křesťanka.. jenže chytl mě v blbém věku, kdy jsem anglicky nic moc říct neuměla, byla vyděšená a neměla jsem v hlavě srovnané postoje. Třeba se mi to brzy stane zase a obohatí mě to víc.. ale nezapomenu na to.

    OdpovědětVymazat
  22. Jaká shoda náhod chtěla, abych se oklikami dostal v sobotu (vlastně už neděli) po půlnoci k tak příjemnému textu. Takže: děkuji! A kdybys někdy byla poblíž, rád vyhodím latte.

    OdpovědětVymazat
  23. Nádherný článek! Tak proto si s některými lidmi vydržím povídat do nekonečna :-) Děkuju a posílám dál.

    OdpovědětVymazat
  24. Prosím napiš knihu...můžeš do ní dát všechny své myšlenky, úvahy a zamyšlení jak ty předchozí tak ty budoucí...já si ji koupím...a moc ráda...už dlouho se snažím najít své prapůvodní já, omleté a zablácené průměrností a šedí lidí, kteří smýšlejí všichni stejně, chápou věci jen okrajově a nedokážou mluvit o ničem více než málo...přečetla jsem od rána zatím o přestávce pět tvých příspěvků a jsem naprosto unešená...mám pocit že znovu vidím cestu ke svému "nekonfekčnímu" já...děkuju...

    OdpovědětVymazat
  25. Už čtvrt hodiny přemýšlím nad tím,jak nejlíp vystihnout svoje pocity z přečtení tvého článku. Jsem člověk, co nikdy nic nekomentuje, pokud vyloženě nemusí, ale tohle mě tak chytlo za srdce, že prostě "musím" :-)
    Je to, jako kdybych to napsala já, tedy v nějakém paralelním vesmíru, kde umím psát, a kde dokážu tak pádně vyjádřit přesně to, co mám na mysli. Mám sto chutí si ten článek zarámovat a pověsit si ho nad postel. Děkuju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klidně můžeš komentovat příspěvky i v tomto vesmíru. Teď jsi přesně vystihla pocit, které ve mně toto zamyšlení zanechalo.

      Vymazat
  26. A co se stalo s tou kamarádkou, která měla zpoždění? :)

    OdpovědětVymazat
  27. nevěděl jsem, že tenhle typ konverzace bere někdo za tak výjimečný. Mně osobně příjde naprosto přirozený a stejně tak přirozený mi připadá rozdíl mezi tím, kdo takový cítění má a kdo ne...o tom to přece je, nebýt stejný a umět tyhle věci přirozeně zužitkovat, upoutat jima a né na ně takhle udiveně upozorňovat, aby se je ostatní lidé naučili uměle aplikovat, protože pak taková pro Vás "výjimečná osoba" ztrácí své kouzlo...škoda...

    OdpovědětVymazat
  28. Úžasný článek! Muselo to být velice inspirující setkání. Obzvláště když se protáhlo na týden. :) Díky za tento postřeh. Vnukl mi zajímavou myšlenku.

    OdpovědětVymazat
  29. Úžasný článek! Muselo to být velice inspirující setkání. Obzvláště když se protáhlo na týden. :) Díky za tento postřeh. Vnukl mi zajímavou myšlenku.

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall