Umění být sám

Učím se žít sama, ještě to neumím tak úplně, tak, aby mne nerozházel pavouk v koupelně, rozbitá lednice nebo kapající stoupačky. Otáčím-li klíče v zámku, stejně někdy doufám, že na chodbě bude rozsvíceno, že ucítím vůni večeře, a teplo. 


Učím se existovat sama, neopájet mysl nesmysly, televizí a rádiem. Chodit bytem jako já, samotná, hmotná, ne jako stín, propojený s dráty kabelové sítě. Vnímat sama sebe, své otázky a odpovědi, strachy a radosti.
Učím se být sama. Nemít potřebu vytáčet cizí čísla, kdykoliv se děje něco mimo rámec mé fantazie, nečekat, že mne večer někdo svlékne a uloží, a ráno si se mnou dá kávu a zeptá se: „Nevíš, kam sem si dal hodinky?“

Včera jsem doma poprvé naladila rádio, po půl roce, řekla jsem si, že už mohu mít clonu, aniž bych se za ni schovávala, jako malá holčička, jako malý kluk, oba dohromady, když se bojí, že jim dají rodiče přes prdel. Za kolik clon denně se schováváme? Trvalo mi to tak dlouho, naučit se být sama, jen já a já, a nikdo jiný, ani o jedno já navíc. Dvakrát a dost. Jak dlouho každý vydržíme nicnedělat, s vlastními myšlenkami?

Máme ve školách sexuální výchovu, mládež se prakticky učí šít, opravovat auta, zpívat, kreslit, souložit bez následků.

Kdo je naučí být sám?
A nebo je to něco, co se člověk musí naučit sám?

26 komentářů

  1. Upřímně, na tohle téma by snad bylo potřeba napsat celou knížku, pokud možno s praktickými tipy, abych ji mohl rozdávat svým přátelům.

    OdpovědětVymazat
  2. Před lety mi řekla jedna moje kamarádka větu, které jsme nechtěla věřit, ale která se mi, bohužel, už několikrát potvrdila. "I když má člověk někoho strašně moc rád, na ty nejtěžší věci, je vždy sám."

    OdpovědětVymazat
  3. Nejdřív je to těžký...pak je to taky těžký, ale člověk si tak nějak zvykne na svůj klídek, na svý pohodlí, na svou svobodu...no a pak se zas tuze těžko zvyká, když má tahle doba skončit.
    Myslím, že umět bejt sám není pro posery, ale je to hodně cenná zkušenost. Viz. příspěvek nade mnou.

    OdpovědětVymazat
  4. Doporučuji se "být sama" naučit, ale nezvyknout si. Tam venku je určitě někdo, kdo (aniž to třeba zatím tuší) Tvoji samotu zase promění v rozsvícené světlo na chodbě a vonící věceři. Zvyk na samotu by pak mohl docela rychle stisknout vypínač a vyprázdnit lednici.
    Přeju Ti ať se světlo na Tvé chodbě opět brzy rozsvítí!
    JJ

    OdpovědětVymazat
  5. Jen žádné extrémy:) Já se teď snažím najít mou zlatou stření cestu. Každý má tu svou cestu trochu jinou. Zjistil jsem, že být v 38 letech najednou programově sám je hrozně těžké. Mám za svůj život vytvořenu takovou pavučinu sociálních i majetkových propojení, že je velmi těžké být několik hodin denně sám, natož několik dní. Na druhou stranu je super, že je kdokoliv ochoten se mnou být:) a je se mnou rád. Takže sociální propoje násilně neukončuji, jen je omezuji, aby čas s kýmkoliv jiným, byl využit naplno a spíše v kratším časovém úseku. Nicméně okolí mě občas považuje za šílence a asociála:) Jen chci upozornit, že pokud má člověk u sebe intenret nebo telefon, není tak úplně sám.

    OdpovědětVymazat
  6. Zrovna včera mi na podobné téma přistál od kamarádky v inboxu zajímavý email:

    Láska s sebou vždy přináší osamění. Samota vždycky přináší lásku. Láska a samota nejsou nikdy odděleny. Lidé myslí něco jiného. Myslí, že když jsi zamilován, jak můžeš být sám? Nedělají rozdíl mezi samotou a osamělostí. Když jsi zamilován, netrpíš pocitem osamělosti. Osamělost je negativistický pojem, znamená to, že nemůžeš být bez druhých. Bojíš se být sám. Cítíš se osamělý, zbytečný, přehlížený, nikdo tě nepotřebuje. Bolí to. Naproti tomu samota je jako květina....

    Více sí případně dogooglujte ať tu nespamuju :-) Osobně mě podobné záležitosti moc neoslovují, ale toto zaujalo.

    OdpovědětVymazat
  7. Souhlasím s vámi se všemi, Petře - díky za zajímavý příspěvek! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Většina lidí sami být neumí, možná se toho bojí. Taky jsem se jeden čas učila být sama a naučila jsem se to. Jenomže teď už to tak zase není:)

    OdpovědětVymazat
  9. já se sama učila být od září loňského roku. Ikdyž, malou společnost mám- kočičku Dorotku :-) Sama jsem si našla podnájem, sama jsem se rozhodla, že můj život potřebuje radikální změnu...a odstěhovala se ve svých dvaceti z rodného města do jiného, pětinásobně většího. Ikdyž s rodiči jsem nebydlela od sedmnácti, úplně sama jsem nebydlela nikdy...zažila jsem si mnhé peripetie...ale teď můžu říct, že jsem opravdu spokojená :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Kdo člověka naučí být sám? Taky lituju, že nám to nikdo neřekl ve škole, že nás o tom nepoučili rodiče před tím, než nás postrčili přes bránu dospělosti.
    Teď už nám nezbývá, než se o to pokusit sami... taky mám problém existovat bez poslouchání hudby, čtení všemožných blogů a statusů na facebooku. Schovávám se za životy cizích lidí. Za jejich ideální životy, které si tvoří pro prezentaci sebe samých na internetu. Občas utíkám do minulosti, sním o budoucnosti. Je to pro to, abych nemusela vnímat život, co ho prožívám právě teď já...

    Je to děsivé a tvůj článek to popisuje neuvěřitelně krásně :)

    OdpovědětVymazat
  11. Asi zacnu na tema "Umeni byt sam" delat prednasky a workshopy...

    OdpovědětVymazat
  12. A je to pro člověka normální stav, být sám? Není normální být s lidmi a samota něco patologického vůči čemu jsme vrháni dnešní dobou a oblastí?

    OdpovědětVymazat
  13. Naučiť sa byť sám zo sebou, je základ všetkého, predovšetkým vyrovnanej osobnosti. Mnoho ľudí nemá vzťah k samým sebe, nie sú so sebou spokojní, neustále si niečo vyčítajú, neveria si... Ako potom môžu niekedy v budúcnosti fungovať s niekým ďalším, vo vzťahu, milostnom či len priateľskom, keď nie sú spokojný ani so sebou a najradšej by boli niekto úplne iný - hrdina knihy, filmu, či seriálu...
    Hlaďte svojim priateľom i známym ego (nie prehnane a nepravdivo), podporujte ich nápady a myšlienky, môže to byť práve to čo potrebujú, aby si viac obľúbili sami seba :)

    OdpovědětVymazat
  14. Tak já bych s tebou na chvíli měnila - občas mi chybí přijít domů, kopnout boty do rohu, převléknout se do pyžama i když je teprve osm, pustit si naplno cokoliv, dát si víno v pyžamu (klidně lahev a bez výčitek a popcorn, hlavně ten popcorn), kouřit v bytě a připadat si u toho jako rebel, nepřipravovat večeři, hodinu si střídavě lakovat a odlakovávat nehty všemi barvami, brečet u Hledá se Nemo, napatlat si na hlavu majonézu a na obličej tvaroh a jít spát s nevyčištěnýma zubama a klidně si dát sprchu až ráno. Ráno strávit hodinu zavřená v koupelně, nestlat a jíst až po cestě do práce....a když se rozhodnu jít v deset večer pařit, nikdo na mě nechápavě nekouká...vyměním s tebou tak dva týdny tohodle....možná i víc ;)

    OdpovědětVymazat
  15. Já celkem zvládám být sám, zabavit se většinou nějak dokážu, ale horší je nemít možnost sdílet s někým ty čisté radosti (a starosti) svého života

    OdpovědětVymazat
  16. Věta o tom "že na chodbě bude rozsvíceno, že ucítím vůni večeře, a teplo" je moc hezká. Spolu s dalším textem mi připomněla poetiku Citadely - dostala ses už k ní? I diskuze má hodně dobrých myšlenek - především se mi líbil ten od colourful_bubble. Koneckonců i Yannis má v mnohém pravdu. Popravdě nechápu Silvii Krejčíkovou. Vždy když si lidé takhle stěžují, tak říkám - drží ti snad někdo u hlavy zbraň? Osobně nechci být ve vztahu, kde bych si podobné věci nemohl dovolit (když bych na ně měl zrovna náladu). Buď jak buď - samota je úžasné a zajímavé téma. Jen tak dál ;-).

    OdpovědětVymazat
  17. já si ale v žádném případě nestěžuji, to by mě ani nenapadlo ;) Jen zastávám názor, že na všem se dá najít něco krásného a na všechno se dá nahlížet dvěma způsoby. Ano, samota může být smutná, ale zároveň nemusí.... Být sama nemusí být strašidelné, může to být celkem fajn - jako každý přechodný stav.

    OdpovědětVymazat
  18. Záleží na tom, jak se k tomu člověk postaví... Jestli se rozhodne, že bude po večerech přemýšlet o tom, jaké by to bylo hezké někoho mít (a s tou situací si prostě neporadí) a nebo jestli se rozhodne obklopit se věcmi, lidmi a zážitky, které mu dělají dobře a naplňují ho.
    Být sám/sama je dobrá škola života. Někdy tvrdá a někdy ani tak ne. Člověka připraví do budoucna, že když by zase přišla tahle situace, už bude vědět, co dělat/jak si na to zvyknout/jak postupovat a nebude z toho už tak v prdélce ;)
    Když se mi to prvně stalo, bylo to nepřirozený a nehezký. Chtěla jsem, aby mě ráno někdo budil místo budíku. Aby mi někdo chodil naproti od autobusu, atd. Ale vím, že kdybych měla být znova sama, už si s tím poradím. Jasně, pořád se budu bát každého divného zvuku, když budu sama doma a o výměnu žárovky budu prosit kamaráda. Ale se svou vlastní existencí si už poradím :)

    OdpovědětVymazat
  19. Začala jsem číst a najednou hraje Celine Dion a její All By Myself...
    Weird? :)

    OdpovědětVymazat
  20. No Míšo, tak tenhle článek je aktuálně jako úplně vyšitý pro mě :) díky Ti za něj!

    OdpovědětVymazat
  21. Člověk musí být aspoň chvíli úplně sám... aby všechno pochopil....

    OdpovědětVymazat
  22. Byt sam, jo to mi jde, ale bezva "funkcni tym" mam stejne nejradeji.

    www.shareable.net

    (Together, everybody achieves more)

    OdpovědětVymazat
  23. Byt sam, jo to mi jde, ale bezva "funkcni tym" mam stejne nejradeji.

    www.shareable.net

    (Together, everybody achieves more)

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall