Žít klišé

Dneska, akorát pár set let zpátky, zemřel Shakespeare a Cervantes. Dva lidé, jejichž literární postavy jsou základem všech příběhů. Miluji je všechny. Hamleta, Quijota, Romea. Jejich přirozenost mě dostávala od doby, kdy jsem poprvé přelouskala Romea a Julii. Jednají dle svých tužeb a přání. Jsou spontánní. Potrefení. Malicherní. Milují. Nenávidí. A tím jsou pro mě čistí.



Quijote a Romeo jsou dvě silné části mne samotné.
Vášeň a Zbrklost. Smyslnost a směšnost.
Snažit se je vybalancovat je extrémně zábavné a náročné.

Všichni v sobě máme don Quijota i Romea. 
Užívejte si oba.

Umírejme pro lásku a bojujme s větrnými mlýny.
Protože všichni ostatní dělají, jaké je to klišé.
Protože žít klišé je někdy strašně krásné.

4 komentáře

  1. Obrat "boj s větrnými mlýny" by se býval nemohl stát klišé, pokud by nebyl hluboce pravdivý.
    Já samozřejmě upřednostňuju Shakespeara před Cervantesem. Nemáš dojem, že v některých Shakespearových postavách se částečně skrývá jak Romeo, tak Don Quijote? Tragédie spolu s komedií (nebo ještě spíše s ironií)? To je jen taková úvaha... Mám na mysli třeba právě toho Hamleta nebo možná ještě více krále Leara a Othella.
    Ale jinak souhlasím. Jsem ráda, že když zrovna nemám na to, abych psala svůj blog, nabízíš mi aspoň Ty podněty k zamyšlení:) Jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  2. Celý život je vlastně klišé...člověk se narodí a žije až do smrti - klišé!! a přesto to tak má být :)

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall