Kdybychom si nerozuměli

Ležela jsem naproti němu v jeho posteli, na cizím území, v cizí zemi, v cizím městě. Leželi jsme tam už hodiny a povídali si. Byl to ten nejhezčí muž, kterého jsem do té doby viděla. Jen ten pocit, že by si mě všimnul, mne šimral v podbřišku. Byl to můj ideál mužské krásy. 

A pak jsem mu řekla, ať mi něco povídá německy. Usmál se a řekl, že neví, co by mi povídal. Cokoliv. Povídej mi cokoliv. Protože já ti stejně nebudu rozumět. Neumím německy ani slovo. Chtěla jsem hrozně vědět, co mi bude povídat. Chtěla jsem ho slyšet mluvit přirozeně, jeho mateřským jazykem, ve kterém se bude cítit příjemně. 

Bylo to hrozně nefér. 
Hrozně.
Protože já rozumím německy.

Mluvil asi pět minut. 

Řekl mi, že jsem ta nejzajímavější bytost, kterou kdy potkal. Že jsem žena, kterou si vždycky chtěl vzít. Že ho dokážu rozesmát jako nikdo. Že ho uklidňuju svými názory na svět. Že by se mi mohl dívat do očí celý den. Že jsem krásná. Že jsem strašně chytrá. Že se přece nemůžu teď vrátit zpátky do Prahy, že takhle svět přece nefunguje. Že se do mě zamiloval a ví, že mi to nemůže říct. Že doufá, že jeho budoucí přítelkyně mi bude šahat alespoň po kotníky.

Usmála jsem se, hlasitě se zasmála a zavtipkovala, že vůbec nevím, co mi říkal. 
Odešla jsem do koupelny.
A tam jsem si setřela z tváří slzy, dvě nebo tři, nevím, ale bylo jich dost na to, abych si uvědomila, že mi právě někdo řekl něco naprosto výjimečného. 

Ne tím obsahem samotným. 
Ale tím, že si myslí, že mu nerozumím. 
Neoblboval mě. 
Řekl mi to, protože si myslel, že mu nerozumím.

Co byste řekli lidem kolem, kdybyste věděli, že jim můžete říct cokoli a oni tomu nebudou rozumět? 
A proč jim to vlastně neřekneme i když nám rozumí?
Bojíme se odmítnutí. Nebo sami sebe?



P.S.: Ale na druhou stranu - věřili bychom si to
Protože já mu to věřila jen proto, že on dodnes neví, že jsem mu tenkrát rozuměla. 
Kdyby mi to řekl v angličtině, vstala bych a odešla.




12 komentářů

  1. Proč bys odešla? Proč jsi lhala, že nerozumíš?

    OdpovědětVymazat
  2. Protože bych si myslela, že mi to říká, aby mě dostal do postele. / Protože bych ho přivedla do nepříjemné situace.

    OdpovědětVymazat
  3. No, když bys ho znala déle a lépe, třeba bys mu to pak věřila i v angličtině takže mám pocit, že důvěra v upřímnost je úměrná délce vztahu, ať už jakékoli úrovně. Já mám pocit, že lidem říkám cokoli a že docela nedokážu rozeznat míru toho, co chtějí lidé slyšet, ale zatím se mi to příliš nevymstilo... nebo mi okolí není schopno upřímně říct svůj negativní pocit, může to být i tím.

    OdpovědětVymazat
  4. Michelle a řekl Ti od té doby někdo něco tak krásného a důvěrně upřímného?

    OdpovědětVymazat
  5. Já si teda nemyslím, že se to skutečně stalo...:) a zároveň si nemyslím, že je to tak důležité (takže mě nepřesvědčuj o opaku - stejně si budu myslet svoje a je to tak lepší:)).
    Každopádně je ten příběh velmi hezký a podnětný. Taky jsem si dlouho myslela, že říkám vždycky to, co si myslím, že je to tak nejlepší... Ale teď jsem najednou v situaci, kdy toho nejsem vůči jednomu člověku schopná. A to mě má rád hlavně proto, že říkám vždycky to, co si myslím...

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem tady u tebe na blogu teprve pár vteřin, ale tohle mě dostalo do kolen. Nevím, jak pravdivé to je, ale napsané je to krásně... připomnělo mi to trošku moji současnou situaci. (Asi i proto mě to tak vzalo.) :)) Keep it real!

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to je krásné napsaný! Vlastně jsem zažila téměř totožnou situaci. Nevím, zda je to pravdivé nebo ne, ale pro mne to byl každopádně jeden z nejkrásnějších zážitků :-)

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall