Život jako židle

Židle. Čtyři nohy, sedák, opěradlo. Kupujeme jí v mylné naději, že nám slouží, že si na ni sedneme kdykoliv budeme chtít jíst, číst, psát či pracovat. Posadíme na ni návštěvu, naučíme na ni jíst děti spořádaně u jídelního stolu.

Ale celý život vlastně sloužíme my jí, židli, několika prknům sbitým do nenápadně agresivního tvaru. Nutí nás držet tvar, nutí nás sedět na ni tak, jak chce ona, neohneme ji, nepřizpůsobíme, nepoložíme, nenarovnáme. Vždy si na ni budeme muset sednout tak, jak diktuje ona, pokořující prostor a energie.

Vždy, když si sednu do židle, uvědomím si, že nechci, aby byl můj život jako židle. Na první pohled užitečný, ve skutečnosti svázán konvencemi, zvyklostmi, nepotřebností. Abych uvěřila společenskému názoru, že všichni bychom měli mít doma židli, všichni bychom měli žít nějak. Sedět rovně.V pravém úhlu. Nohy na zemi. Opřít se, pokud na ní pracujete déle.

Seděli jste někdy v sedacím vaku? Před každým sednutím si ho musíte lehce připravit, posunout, načechrat, nakopnout, aby měl pohodlný tvar. Sednete si, lehnete či pololehnete, jak chcete. Opravdu jak chcete. Mockrát si při tom namelete hubu. Přepadnete, sklouznete, svalíte se. Je to živý organismus, který se přizpůsobí všemu, co děláte.

Radši stokrát spadnu ze sedacího vaku a rozbiju si pusu s pocitem, že jsem si seděla, jak jsem chtěla já, než se budu neustále přizpůsobovat těm pár sbitým prknům.

9 komentářů

  1. Nemůžu nesouhlasit. Asi si budu muset pořídit sedací vak:)

    OdpovědětVymazat
  2. Mě sere jíst z vidliček. Těch několik debilních ostnů diktuje mý puse a jazyku jak se vytvarovat, aby kolem nich mohla projet. Tváří se u toho strašně elegantně, přitom je odporná a despotická! Proto radši žeru rukama.
    :)

    OdpovědětVymazat
  3. Až začneš mít pocit, že tě začíná omezovat oblečení, zavolej mi, prosím Tě, Jendo. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělej článek! Máš naprostou pravdu! Sedací vak jsou o tolik lepší, musíme si jeden taky pořídit. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Když ona by spousta lidí, chtěla nežít podle nadiktovaných podmínek, ale to je ve společnosti dost těžký, pořád se budeme muset chovat podle určitých konvencí, podle toho, co někdo před námi vytvořil. Což je dost strašidelný! Taky bych si chtěla žít po svém, ale asi to není tak jednoduchý, protože podmínky kolem nás, nás jen tak žít "podle svýho" nenechají:)

    OdpovědětVymazat
  6. Já vak chtěla ale pak mi máma navrhla gauč, jehož opěradla si mohu nastavit do jaké výši chci a mohu z něj snadno udělat i postel a něco do něj ukrýt, tak jsem neodolala. Nemůžu k němu najít žádné poetické srovnání ale vyhovuje mi :)

    OdpovědětVymazat
  7. To je moc hezky napsaný.
    Osobně nemám nic proti vaku - na válení, odpočívání. Ale na práci, na práci potřebuju židli. Donutí mě zpevnit tělo, vztyčit hlavu a soustředit se. dá oporu mým zádům.
    Myšleno metaforicky i doslovně.

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall