Čelovka bez baterek

Konvence překoná jen fantazie. Zní mi to v uších už týden. Jedna věta z Atlasu mraků. Týden se snažím přijít na to, co jsou to vlastně konvence a co je to vlastně fantazie. Proč potřebujeme fantazii, aby je překonávala, proč potřebujeme konvence, aby brzdily fantazii.


Konvence. Společenská pravidla. Ustálený způsob jednání. Zvyklost. Wikipedie, ty moudrá ženo. Pozdravy, potřesení rukou, jezení příborem a bílé víno ve správné skleničce. Med v čaji. Stejné rukavice, učesané vlasy, kabelky, sezení na židlích, jízdy MHD, svatby a děti, hypotéky, small talky. 


Takové ty malé konvence, konvencičky, jsou skoro až nepatrné, proto mě děsí, jak se díky nim noříme do systémů a životů lidí kolem nás. A najednou se probudíme, ve čtyřiceti, s čelovkou na krku, se kterou jsme v mládí chtěli objevovat svět, ale za cesty nám došly baterky, vlastně nám i sklouzla z čela, ale nevšimli jsme si toho. Nechtěli jsme. Kdo nesvítí, nevyčnívá.

Co když to jde i trochu jinak? 


Mise prosince: Dělat každý den aspoň jednu věc jinak. 
Mise prosince: Nenechat konvence znásilňovat fantazii.

Svět bez konvencí nebude fungovat. Ale bude fungovat špatně, pokud je nebudeme neustále podrobovat otázkám a pochybnostem. Nic není dané. Prohoďte to všechno. Zažijte tu každodenní nudu jinak. Najezte se nožem. Prožijte den naopak. Ořežte si tužku nožem. Vypijte víno z misky na oříšky. Jděte na procházce jednou tam, kam chce pes. Nechte si doporučit knihu a pak ji opravdu přečtěte. Vyberte si z jídelního lístku se zavřenýma očima. Přelaďte rádio na stanici, které nerozumíte. 

Kreativita ožívá po malých krůčkách. 
Fantazie ožívá po několika metrech. 
Svoboda po prvním maratonu.

Mimo komfortní zónu se ta čelovka totiž nabíjí sama.

7 komentářů

  1. hezké ...a pravdivé:), bohužel,
    zdravím, JJ

    OdpovědětVymazat
  2. Ve svých třiceti jsem namalovala první obraz. Na doporučení. Do té doby jsem si myslela, že malovat neumím a bez ohledu na výsledek se nyní můj život dělí na "před obrazem" a "po něm". Minimálně do té doby, než zlomím další svou zažitou teorii...

    OdpovědětVymazat
  3. Abych dělala každý den něco jinak, tak bych si mohla jeden den zkusit dělat vše konvenčně asi :)
    V átek jsem v restauraci nechala vybrat jídlo servírku. Dočítám knihu, která mi byla doporučená. Občas jím čajovou lžičkou :) Nemám pocit, že by na tom bylo něco zvláštního. Znasmená to, že jsem nekonvenční? Mně to přijde naprosto normální a běžné...

    OdpovědětVymazat
  4. Krasný komentář má blanka , to dokáže nakopnout a člověk oprabdu má nějaký bod zlomu , jne se ktomu dokopat, a co - někdy ten zlom přijde sám od sebe , jako u mě, rozchodem. začal jsme dělat veči na které jsem měl chuť a na které zrovna myslím.být sám sebou.

    OdpovědětVymazat
  5. Průměrně jednou za dva roky totálně změním životní styl. Vždy to vlastně souvisí s tím, že někoho nového potkám. Zpočátku se většinou cele vpravím do jeho konvencí. Tak jsem před několika lety začala zpívat a přehodnocovat své morální zásady, před dvěma lety sportovat jak šílená (mimo jiné jsem uběhla maraton) a nedávno číst filosofii a věřit na důležitost inteligence a vzdělání.

    Postupně většinou relikty z předchozích životních etap vyplují na povrch a začnou obohacovat toho druhého. Momentálně trávím už půlrok život četbou filosofie a literární teorie, překládáním hebrejských textů, sledováním intelektuálních filmů, debatami, při nichž oba zapomínáme, že už bychom měli jít spát, a vymýšlením, co levného uvařit.

    Hm... stereotyp. Možná. Ale pro mě je každý den novým dobrodružstvím - pochopím novou ideu, přečtu novou knihu, odhalím nezvyklý tvar hebrejského slovesa, ujdu další krůček k nahlédnutí podstaty asijské kinematografie.

    Ale jinak hezký článek. A čelovka je podle mě velmi trefná metafora (ta moje momentálně taky spí - čeká na neintelektuálního partnera).

    OdpovědětVymazat
  6. Přemejšlím nad tím, že ty konvence jsou, aby je bylo možný měnit, porušovat, napadat. A lidi co to umí a dělaj tak obdivuju. Sám to asi moc neumim. Tom

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall