Konec pohádek v Čechách

V bulharštině neexistuje sloveso dvořit se někomu! Ta věta jí vyklouzla jen tak mezi ostatními slovy z úst, proplouvala chvíli mezi mým a jeho cigaretovým kouřem, v ošuntělé pizérii na kraji silnice. Řekla ji nenuceně, jen tak mezi řečí, jako kdyby oznamovala, že dnes nebude na oběd kuře, ale krůta. Pták jako pták. Tři přátelé a můj zhroucený svět, u jednoho stolu.



Dvořit se. Princezna, drak, rytíř, námluvy, pan otec, páv, holub... Ale žádný muž jednadvacátého století. Mé asociace mi podrazily nohy.

Kdy jsem naposledy slyšela někoho říci, že se někomu dvořil? Nebo že se jí někdo dvořil? Kdy se někdo dvořil mně?

Jeden můj kamarád je nešťastný, protože ho uhánějí ženy. Nedopřejí mu klidu. Píší, volají, ignorování pro ně není odpověď. A on chce lovit. A nemá co. Srny mu skáčou před hlaveň, radost z honu: nulová. A on se mě jednoho dne zeptal: Proč to dělají? Proč mě uhánějí? Má to být naopak, já mám uhánět je. Opačně mě to nebaví. Copak to nechápou? Působí to zoufale!

Až budeme žít ve společnosti, kdy první asociace při slově dvořit se nebude "samička pavouka, která po oplodnění sežrala samečka", nebudeme vás, moji milí muži, uhánět.
Nemůžeme za to. Všechny jsme vyrostly na pohádkách o dracích, princeznách a princích. Jenomže najednou nám zmizel spojovací článek.

My to slovo v češtině máme, ale nikdo to nedělá, řekla jsem svému bulharskému příteli. Co je horší?

A když jsem odemykala domovní dveře, nemohla jsem přestat přemýšlet nad dvěma otázkami:

Proč už to muži nedělají? 
a
Proč jim my ženy na to nedáme čas?

Dvořte se a nechte je, aby se vám dvořili.
Bez toho nemohou vznikat pohádky.
A pohádkový život chceme přece všichni.











13 komentářů

  1. to jest problém dnešní doby bohužel.. uspěchanost a vymírající druh "pravé ženy".. a zajisté to ženy vidí takto i u mužů - vymírající dvoření a celkově gentlemanství, ale jsem muž a vidím spíše tu dámskou vymíravost :) také jsem se o tom rozepsal www.againdown.tumblr.com - když bude někdo chtít..

    OdpovědětVymazat
  2. Když ono je to hrozně těžký v dnešní době. Mnoho mužů to nedělá. Čekat na to, jestli se některý náhodou nebude dvořit, tak budou všichni pořád sami... Ale jo, chápu to, taky mám ráda, když se muži snaží, ale občas mám pocit, že je třeba je trochu popostrčit, zamávat jim, aby si všimli... Ne, nežijeme v pohádce, nebuďme naivní.

    OdpovědětVymazat
  3. Přišlo by mi fajn rozdat si na prvním rande navzájem scénáře a otevřeně si říci, ve kterých jednáních a scénách se protínáte. Kolik času by to ušetřilo! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dvoření je podmíněno existencí noblesního dvora, a ten náš český je plný kuřinců.

    OdpovědětVymazat
  5. Ještě mě napadlo - podívej se ne některé pohádky, třeba z pekla štěstí, kde ona zachraňuje jeho. A není to pohádka jediná, takových je. Navíc mnoho mužů hraje ženám na city a ženy si pak hrají na samaritánky...
    Ten scénář je dobrý nápad, ale jak ho zrealizovat? :)

    OdpovědětVymazat
  6. To je zase depka... Muži potřebují čas, volnost, vidět svůj ideál a hlavně aby všechno bylo podle nich... Dělají se tak výjimečnými, až jsou všichni stejní. Pardon, ale nedvořil se mi ani chlap, který mě, jak mi sám řekl, hrozně moc chtěl... Tak ať jdou všichni do háje!

    OdpovědětVymazat
  7. 1. Svět se od dob pohádek změnil.
    2. Celé je to o archetypech. Princezny ovšem neměly volební právo. Archetypy se tedy také změnily.
    3. Ještě před válkou či mezi válkami bylo dvoření standardem. Ale komunismus s tím také zamával. Jak říká Vitsoft - jsme plebejci a tak trochu pivní hulváti (muži v Čechách). Ženy v Čechách jsou zase primárně multifunkční ženy do nepohody (což je úžasné pro život a pro chlapy), ale bohužel tu skoro nejsou dámy s noblesou (výjimky zajisté existují, ale není to důvod pro to, aby se muži obecně měnili).
    4. Jediná opravdu smysluplná věta je tato: nechte muže, aby se vám dvořili. Možná to bude za dlouho a je to tak jeden ze sta. Ale je to cesta.

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem tak spokojená, že už tyhle archetypy fungujou čím dál tím míň!
    Asi už uplně přesně nevím, co obnášel pojem "dvořit se", ale myslím si, že mě ta moderní obdoba, pro níž se spíš používá slovo "lovit" (fuj, copak jsem nějaký objekt? vadí mi to samozřejmě i obráceně - když ženy "loví" chlapy) nebo "balit", dost irituje.

    Jsem sama a v určitém smyslu vždycky sama budu, individualistka jako většina lidí kolem mě. Když se najde někdo sympatický, tak jsme na to dva, i když samota stejně nezmizí. Každý den se znovu rozhodujeme, jestli budem spolu.
    Co to znamená někoho "ulovit"? To by měl být konec práce? Ve skutečnosti je to to nejjednodušší...
    Já vím, že se často říká, že počátky vztahů, nebo řekněme "dvoření" je to nejhezčí, ale já tvrdím, že se to může přeskočit, dokonce si myslím, že bychom to přeskočit měli. Nelze začínat stále znovu, a pokud by měl být začátek to nejhezčí, stojí ten vztah vůbec za to? Obtíže a krása společného života se přece nedají srovnat s rozpačitým začátkem, při němž - no dobrá - asi jsme měli častěji chuť na sex.

    OdpovědětVymazat
  9. Tenhle problém je hlubší, než si většina lidí dokáže připoustit. Děti z rozpadlých rodin ztrácí svou genderovou identitu už od malička a dnešní společnost tomu nahrává ještě víc a pak to způsobuje absolutní lapsusy, jako je tenhle. A je smutné, že o tomhle problému není dost slyšet, namísto toho se řeší rovnoprávnost a kvóty různých "menšin" v různých organizacích. Klíčem je respekt, respekt jeden k druhému a k danostem se kterými těžko něco uděláme.

    OdpovědětVymazat
  10. Už som sa obávala,že som jediná ktorá v tom vidí problém! Neviem či je to proste dobou alebo čím, ale akosi vymierajú prirodzene dominantní chlapi, ked sa tak obzerám okolo seba, furt vidím len slabých frajerov ktorých aby som pomaly ja ešte šla nahánať a baliť. Niektorým babám to možno vyhovuje, ludia sú všelijakí, ale ja by som zaplatila zlatom ta poriadneho chlapa, ktorý ty vedel čo chce a bol ochotný vybojovat si to a keby som to náhodou bola ja, prišiel by si po mna. Asi chcem privela,čo?

    OdpovědětVymazat
  11. Až najdu toho pravého, pošlu mu tvůj příspěvek a budu čekat. Nebudu aktivní, nebudu volat ani spát, jen budu krásná, budu si vlasy česat a čekat. Budu čekat tiše. Děkuji ti! (Boh)

    OdpovědětVymazat
  12. Tak mně tak napadá, že kdybych narazila na "dvoření", asi bych si ho spíš vyložila jako "otravování" :-) Ale to bude asi tím, že tam, kde sama nedám najevo, že mám zájem, tak tam mi to přijde vlezlé. Možná to tak vnímají i muži? Možná v tom dnešním světě na dvoření už tak úplně není prostor - máme kamarádství, ve které se dvoření tak nějak ztratí, a pak už vztah. V dobách pohádek nebylo kamarádství mezi mužem a ženou běžné a jak jinak dát najevo své city než skrze dvoření??
    To "dolejzání" asi sama moc nezažívám, protože mně samotné by to přišlo ponižující a u muže zas otravné. Tak bohužel :-))

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall