Bojíme se?

Minulý měsíc jsem si povídala se spisovatelkou Kateřinou Dubskou. Bylo to milé, vstřícné a bezpečné povídání v kavárně v centru Prahy. Když jsem ten rozhovor přepisovala, znovu mě uhranula jedna pasáž. Od knih a Romů jsme se dostaly ke vztahům a lásce a Kateřina řekla něco, co do té snobské kavárny v centru vůbec nepatřilo. Něco, co vlastně do těch našich životů už vůbec nepatří.



"Myslím si, že se lidé lásky bojí a brání se jí. Oni by ji strašně chtěli, ale bojí se toho, co přináší s sebou. Občas totiž přinese trápení a zklamání. A my nějak málo vydržíme.

Než abychom trpěli, ale dostali za to něco hodnotného, nebudeme trpět, ale bude nám stále něco chybět. Nic není zadarmo.

Vztah není to, že se zamilujeme a vše je perfektní. Vztah není pohádka. Princ s princeznou se pak taky po zbytek života dohadovali a museli si uvědomit, jestli jim ten vztah za tu námahu stojí. Vztah je práce. A dnes se nikomu pracovat nechce.

Radši to zapíchneme, utečeme a hledáme další romantický vztah, než přijde zase práce. To je příznak dnešní doby. A pak jsme nešťastní a nevíme proč."


Ámen, Kateřino.

12 komentářů

  1. Presne... Diky za tenhle clanek :)

    OdpovědětVymazat
  2. Kdyz se dvou duchodcu zeptali, jak to dokazali, ze vydrzeli spolu cely zivot? Odpoved znela, ze driv, kdyz se neco porouchalo, opravili to. Ne jako dnes, ze se nic neopravuje ale vymenuje..

    OdpovědětVymazat
  3. To je strašně krásně řečený :) A je to bohužel pravda, dneska lidi všechno chcou hned a bez práce a když se vyskytne první problém, tak pryč...

    OdpovědětVymazat
  4. Naprostý souhlas! S manželem jsem 4 roky chodila, teď jsme svoji 7 let a spousta lidí v okolí nám naši lásku závidí, neuvědomují si, že to pořád není růžové a že za tím je hodně práce, ale díky tomu se pořád milujeme a to je hlavní :))

    OdpovědětVymazat
  5. Občas si to taky říkám, ale... je skutečně náš koncept lásky něco univerzálního? Není ta představa jednoho partnera až do smrti úzce spjatá se systémem, který teď už prostě neplatí(nebo ne tak jednoznačně)?
    Je a bylo mnoho kultur, kde partnerské svazky fungují jinak, než jsme my zvyklí, a přesto v nich lidé mohou být spokojení (mohou a nemusí - jako u nás).
    Stálost partnerských svazků našich rodičů a prarodičů mohla být leckdy vykoupena jinými problémy - třeba nerovností pohlaví (neříkám, že všude, a neříkám, že nerovnost pohlaví je jen špatná - většině žen to i dnes vyhovuje). Vlastně mě napadá, že možná je dnes celoživotních svazků podobné procento, jako dřív těch skutečně šťastných.

    A vůbec... Copak je štěstí tou nejvyšší hodnotou?

    OdpovědětVymazat
  6. Souhlasím. Akorát nevím, jak to jde dohromady, když se svým mužem bydlím 27 let a pořád je to zábava.

    OdpovědětVymazat
  7. S tím mohu jen souhlasit. Mnozí se ohání zodpovědností ve vztahu, ale jen potvrzený manželstvím nebo manželskou smlouvou je vztah opravdu zodpovědný. Podmínkou však je komunikovat problémy, učit se naslouchat a reagovat, odpouštět, milovat bez přetvářky a podmínek.

    OdpovědětVymazat
  8. este raz budemniekde citat ten debilny argument o starych manzeloch ktori nic nezahodili,asi sa povraciam.je torovnaky hoax ako obrazky so slnkom a citatmi od Paula coelha.O tych dochodcoch to nikdy nikto podlamna v zivote nepovedal,akurat sa vtedy bud rozviest podla zakona nemohli alebo by zena ,ktora by nenasla pracu alebo nemohla pracovat skoncila na ulici,tak si to rozmyslela.ale slecna v rozhovore ma pravdu

    OdpovědětVymazat
  9. Sezka: taktak.
    Mimochodem - teď jsem narazila na jeden článek v Respektu, který přesně koresponduje s tím, co si myslím (jakkoli s tímto plátkem nesouhlasím zas tak často). Je to recenze na knihu Tekutá láska od Zygmunta Baumana, která podle všeho podobným způsobem oplakává "staré dobré časy". Omlouvám se za dlouhý příspěvěk, ale nemohu to zde neuveřejnit. Autor recenze Ondřej Nezbeda píše:

    "Anthony Giddens upozorňuje na to, že nejasnosti vzbuzuje už poněkud nostalgické vztahování se k tradičnímu partnerskému vztahu a rodině, jež Bauman (a jemu podobně naladění autoři) vlastně nedefinuje. Nejspíš proto, že by museli uznat, že je chápou jako romantický ideál, který se objevil až na konci 18. století a nikdy se ho nepodařilo všeobecně naplnit. Víme, že v předmoderní době se manželství uzavíralo jako majetková dohoda, "romantická" láska se považovala za slabost, v horším případě za jistou pomatenost. Kvůli vysoké úmrtnosti také běžná délka trvání manželství nepřesahovala dvanáct let. Ženy ze středních vrstev byly víceméně zavřené doma, a zatímco jejich povinností bylo být ctnostnými, mnozí muži běžně docházeli do nevěstinců a manželský sex byl chápán jako činnost určená k plození potomků, a ne k potěšení. Manželé toho v tradiční společnosti tedy ve skutečnosti moc společného neměli.
    To se sice po druhé světové válce a v důsledku sexuální a feministické revoluce změnilo. Podle Giddense mladší generace chápou manželství spíš jako svobodně přijatou odpovědnost a za hlavní věc v partnerském vztahu považují aktivní tvorbu a udržování vztahů. Otázkou ovšem zůstává, nakolik se jim daří takový ideál naplňovat.
    Rozhodně nemá smysl ohlížet se zpátky do minulosti nebo mytických dob. Ženy se nevrátí zpátky k plotnám, lidé se nevzdají svého potěšení ze sexu a objevených možností seberealizace. Rodinné struktury jsou jistě různorodější a tekutější než dříve, což souvisí s nárůstem počtu rozvodů (v posledních letech se však ve většině evropských zemí tento vývoj spíš zastavuje), vznikem nevlastních rodin, různých komunit, partnerství "na psí knížku" či uznáním homosexuálních sňatků. Zároveň ale soupá počet druhých manželství, takže sociologové mluví o "sériové monogamitě". Navíc musíme vzít v potaz, že v předmoderní době bylo obvyklé, že více než polovina dětí se do svých jednadvaceti let dožila smrti přinejmenším jednoho z rodičů. Už tehdy se nukleární rodiny často rozpadaly a byly neúplné, i když z jiných důvodů.
    Ze statických dat tedy vyplývá, že autorita manželství a rodiny se nehroutí, nanejvýš slábne ve prospěch větší rozmanitosti společenských forem."
    Respekt 29 (2013), str. 56.

    OdpovědětVymazat
  10. Svatá pravda. V mnoha aspektech se láska dá přirovnat k ohni a lidi se prostě bojí, že se spálí. Od chvíle co jsem si toho všiml mě o tom denně utvrzují a nedají si říct a nenechají si poradit.

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall