Kdy máte dovoleno dát mi přes držku

V manželských poradnách se lidé většinou učí, jak spolu lépe komunikovat. I když si páry většinou myslí, že se tam jdou naučit, jak lépe zvládat stresové situace a řešit hádky, většinou stejně skončí u toho, že se učí, jak vzájemně lépe reagovat na pozitivní události, uznání a radosti.*

Upřímně to zkoumám už dlouho. Je to podle mě něco, co od sebe naprosto jasně odlišuje starší a mladší českou generaci, a většinou Čechy od cizinců. To, jak reagujete na dobré zprávy. Reagovat na dobré zprávy je totiž umění. Často od svých přátel slyším: Těm/Tomu/Té už neříkám vůbec nic, protože všechno otočí v problém a stres. Hm. Takže to nebude jen o komunikaci s partnery, že?


Od rodičů a partnerů jsem rozšířila výzkumné pole na přátele. Je to jízda vážení, mám kolem sebe frenemies jak nas*áno. Ať už je to kdokoliv z vašeho okolí, je dost těžké začít odlišovat přátele (což mohou být i rodiče a partneři) od frenemies. Frenemy je nádherné anglické slovo, které vzniklo spojením Friend (přítel) a Enemy (nepřítel). Frenemy se tváří jako váš kamarád, ale kdykoliv může, tak vás srazí, ztrapní, nebo vám nezapomene připomenout tvrdou černě černou realitu. Buď to dělá z čisté žárlivosti a rivalství, nebo vás prostě jen nemá opravdu rád. Většina frenemies si vlastně ani neuvědomují, že s vámi podvědomě soupeří, a zvyšují si tím nuzné sebevědomí. Malá část z nich to ví, ale nemá koule jít s vámi do otevřené konfrontace.

Nejlépe to asi vystihuje jedna kapitolka v boží knize Vzkvétání od Martina Seligmana. Existují čtyři základní způsoby reakce na dobré zprávy.

Například váš/vaše přítel/kyně, kamarád/ka řekne:

V práci mě povýšili!

1. reakce (aktivně konstruktivní): Jsem na Tebe pyšný! Vím, jak je to pro tebe důležité! Pověz mi o tom všechno, jak se to stalo? Honem pěkně od začátku!
2. reakce (pasivně konstruktivní): Tak to je fajn, zasloužíš si to.
3. reakce, mnou přezdívaná napřesdržku (aktivně destruktivní): No jo, to ti ale určitě taky přibude dost práce. Takže teď budeš doma večer z práce ještě později než normálně?
4. reakce (pasivně destruktivní): Co bude k večeři?*

Správně. Vztah buduje a posiluje jen reakce č.1. Typický frenemy odpoví stylem č.3. (O čtyřce se nebudeme vůbec bavit, koho baví být v okolí čtyřek, tak je masochista). Síla frenemies je v tom, že je nikdy nemůžete obvinit z toho, že chovají jako závistivé mrchy, protože pokud to uděláte, frenemy se usměje a řekne: Ale prosím Tě, to byl vtip, neber se tak vážně! nebo Ale já mám o Tebe jen obavy a chci pro Tebe to nejlepší!

A: Mám nový kabát!
B: Ten je krásnej! A nevadí ti, že ho přes břicho horko-těžko dopneš?

A: Naučila jsem psa panáčkovat!
B: Super! Tak to konečně umí aspoň něco. 

A: Byla jsem v televizi!
B: Jo, viděla jsem, bylo to skvělé, ale to líčení, tos asi trochu přehnala, nemyslíš?

Frenemy vám vždy zkazí radost a většinu času ji zamaskuje za vtip nebo starost o vás. Dělá, že se s vámi těší, ale vždycky ve vás zanechá malého hlodajícího brouka, jestli to, co děláte, je opravdu správně. Vysává z vás energii.

Takže plán na prosinec: 

1) Odstřihnout všechny frenemies.
2) Dát si přes držku vždycky, když něco podobného vypustím z úst já. (Máte svolení mi přes ni dát sami, pokud mě uslyšíte říct něco takového.)
3) Vypátrat, u jakých lidí a proč to dělám já sama.


* Zdroj citace: Seligman, M.: Vzkvétání, Jan Melvil publishing, 2014










21 komentářů

  1. Super článek! Já sama jsem si na jaře uvědomila, že jednu takovou osobu jsem měla za kamarádku už od dob základky. Byla to osoba přímo ukázková. Libovala si ve ztrapňování mě na veřejnosti poznámkami na mou osobu do největšího ticha a samozřejmě za přítomnosti maximálního počtu lidí, v soukromí mi neustále naznačovala, jak jsem neschopná a podobně. Byl by to dlouhý seznam. Nemůžu uvěřit, že jsem jí nedala přes ehm, jak to slušně napsat...držku :D Teď už ji potkávám více méně náhodou a rozhodně mi nechybí. No a jak nad tím tak uvažuji, takových osob znám určitě víc, ale není taková síla.

    OdpovědětVymazat
  2. Na Váš blog jsem narazila až v posledních dnech a musím říct, že jsem naprosto nadšená! Prokrastinace už asi nemůže být lepší.
    Díky také za inspiraci na knihu od Seligmana; dlouho přemýšlím, že si ji pořídím a tohle mě asi nadchlo definitivně. Zpytuju svědomí, kdy jsem se naposledy zachovala jako frenemie a poznámky typu "Tobě to dneska nějak sluší, málem bych tě ani nepoznala!" chápu novýma očima :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ough, jsem jasná dvojka. :/ Díky za přesdržku.

    OdpovědětVymazat
  4. no myslím, že po tomhle článku se musí hodně lidí zamyslet :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc pěkný článek Myšel ( nechciudělat chybu ve spellingu :-))

    OdpovědětVymazat
  6. Hodně dobrý článek, ta kniha musí být dobrá :-)) Já jsem něco takového měla v přijímacích testech na vejšku. Byly tam popsané situace a já měla vybrat správnou reakci. Tak, abych neshodila, ale třeba i motivovala .-))

    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
  7. Boží článek. Nikdy mi nedošlo, kolik mých kamarádek jsou vlastně spíš moje "frenemies" ...

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý podnět k zamyšlení, díky za něj! Já bych řekla, že špatně je obklopovat se výhradně lidmi s reakcí číslo 2. A taky že konstruktivní kritika od blízkého přítele je cenná a vzácná věc, protože sami leckdy ztrácíme nadhled, motáme se v kruzích a chybujeme. Nikdy jsem nedala dopustit na přátele, kteří v pravých chvílích dokázali sebrat odvahu a místo "Tak hlavně, že jsi šťastná." říct "Vzpamatuj se, chováš se nemožně."

    OdpovědětVymazat
  9. Super článek a jsem zvědavá, kdy se jako frenemies přistihnu já sama :D

    PineAppleDiary

    OdpovědětVymazat
  10. Zupa, prave jsem zjistila, ze jsem frenemy svemu vlastnimu manzelovi (bezne reakce 2 nebo 3).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a já zjistila, že můj přítel je frenemy mně. a docela nevím, jak s touto informací naložit.

      http://ordinary-silly-things.blogspot.com

      Vymazat
    2. No, ja bych si s nim zkusila promluvit, pokud to nedela zamerne, tak se nad sebou muze aspon zamyslet. Pro tebe to znamena zvazit, jestli ve vztahu prevazuji pozitiva nebo negativa a podle toho se rozhodnout.

      Vymazat
  11. Zajímavé, o frenemies jsem nikdy neslyšela, ani o knize... Musím se dovzdělat. Komunikace je prostě stavební kámen :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji. Zkusím si na to dávat pozor.

    OdpovědětVymazat
  13. Parádní článek, nikdy mě nenapadlo se nad tím zamýšlet...ale budu muset zapracovat na svých reakcích :)) Evi

    OdpovědětVymazat
  14. Občas mi přijde, že někteří považují "aktivně destruktivní" typ odpovědi za známku té pravé dospělosti. Už jsou totiž tak moudří, že vidí všechna ta úskalí na první pohled.
    Nehorázně mě to rozčiluje.

    OdpovědětVymazat
  15. takových lidí mám kolem sebe neurekom, jen jsem nevěděla jak je pojmenovat

    OdpovědětVymazat
  16. BTW je to stejnej Seligman jako Learned Optimism?

    OdpovědětVymazat
  17. Chtel bych to sharovat, je to supr. Kde je tady share button? :)

    OdpovědětVymazat
  18. Před lety jsem měla přesně takovou kamarádku. Cokoliv z čeho jsem měla radost, smetla ze stolu nějakou svojí urážkou, či rýpnutím. Ale ona byla dokonalá :D Občas je dobré, říct příteli pravdu, kterou nevidí. Na druhou stranu, by nemělo být cílem přátelství se shazovat, ale pomáhat si. Bohužel, lidem to ještě moc nedošlo ;)

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall