Pojistky proti neštěstí

Sedím v kavárně a dopisuji text. Potřebuju hrozně čůrat. Ale hrozně. Jestli rozepíšu ještě jeden řádek, budu muset začít chodit do jiné kavárny. Nakonec požádám muže u vedlejšího stolečku. Mohl byste mi, prosím vás, chvilku pohlídat věci? Samozřejmě, samozřejmě.


Nevěříme své bance, se kterou máme jasnou písemnou smlouvu, ale stejně se v kavárně zeptáme naprosto cizího člověka, jestli by nám chvíli pohlídal věci. Během dvou pohledů jsme si totiž řekli, že ze všech lidí na světě, kteří nás chtějí okrást, to tenhle člověk zrovna neudělá. Vždyť sedí vedle mě u stolku. To totiž zloději nedělají.

Mám kamarádky, které čekují svým partnerům mobilní telefony, ale které si přikryjí kabelky a peněženky na koupališti na dece ručníkem a jdou s klidným srdcem plavat. Protože když jsou ty věci pod ručníkem, nikdo je neukradne. Tam se totiž zloději nikdy nedívají.

Stejně jako se zloděj nepodívá do kufru auta (kam přendáváme věci jakmile opouštíme auto), když už má to auto otevřené. Stejně jako žádný zloděj neví, že autorádia si schováváme do přihrádky u spoluřidiče. Stejně jako žádný zloděj neodhalí PIN 1234, protože tovární nastavení Vodafone SIM karet si přece všichni hned předělají, takže je mazané tam nechat zrovna tohle. Stejně jako mě v parku v noci nikdo nepřepadne, když jdu se psem. Protože spoléhám na to, že zloději neví nic o labradorech. A že neví, že by ho Simba maximálně ulízala k smrti, než aby mu zkřivila vlásek.

Jedna moje kamarádka (Halina Pawlowská TM) má svazek klíčů, na kterém má označené všechny klíče nějakou barvou. Všechny kromě klíče od bytu. Aby byl méně nápadný a zloděje nenapadlo, že zrovna tenhle je důležitý.

Všichni máme zaheslovaný počítač i telefon. Hesly, které jsou shodou okolností naprosto identické jako všechna naše ostatní hesla na jakoukoliv jinou online službu, kterou používáme.

Ty iracionální pojistky proti neštěstí, které si každý vytváříme, jsou nádherné. Těším se, až jednou budu sedět na policejní stanici, kde se mě policista zeptá:

A měla jste tu kabelku schovanou pod ručníkem?
No samozřejmě! 
Tak ještě že tak. V tom případě vám to samozřejmě pojišťovna celé zaplatí.

Moje ochrana před znásilněním


6 komentářů

  1. Vynikající článek. Nikdy jsem se nezamyslela nad tím, jak je to vlastně strašně stupidní :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tenhle článek nemá chybu :D Také jsem to několikrát udělal a nikdy mě nenapadlo se nad tím takto zamyslet. V dané chvíli mi to přišlo automatické a udělal jsem to bezmyšlenkovitě, protože je to tak nějak "normální" :) :)

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že v tomto článku sa nájdeme viacerí :D chvalabohu, že moja peňaženka je väčšinou prázdna a auto tak staré, že ani zlodej po ňom nehodí očko :D takže rádio môžem nechať kľudne na mieste... :)

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall